Stejně jako začaly zastarávat civilní verze trambusů a matesů, ukázala se potřeba nahradit ve službě i hasičské cisterny Š706 CAS-25 RTHP. V polovině sedmdesátých let byl jako nejvhodnější podvozek pro hasičské účely vybrán plněpohonný Škoda 101.86 s motorem MŠ 637 o výkonu 189 kW a převodovkou Praga 10P80.45. Tehdejší hlavní správa PO vypracovala zadání na nový požární automobil na tomto podvozku, řešení celého vozidla pak bylo zadáno tehdejšímu monopolnímu výrobci mobilní požární techniky Karosa Vysoké Mýto. V roce 1975 byly dohotoveny technické podmínky, které však byly silně limitovány pravidly, kdy se muselo za každou cenu ušetřit, tedy využívat co nejvíce komponentů shodných s již zavedenou sériovou produkcí. Koncepce vozidla byla následující: podvozek LIAZ 101.86, kabina klasická trambusová, shodná s tahačem, ve které seděl řidič s velitelem a spojkou (hasič zajišťující spojení vysílačkou a navigaci na místo zásahu). Zbytek devítičlenné osádky seděl v přední části účelové nástavby, která velmi blízce připomínala nástavbu DVS-12 na podvozku AVIA A30. I čerpadlo bylo osazeno na dnešní poměry vcelku netradičně hned za převodovkou, tedy v přední části nástavby, aby odpadly veškeré hnací hřídele. Vyroben byl jen jediný prototyp, který dostal přezdívku „Kujebák“, po zkouškách Hlavní správou PO a zavrhnutí této koncepce dlouhá léta sloužil u dobrovolných hasičů ve Vysokém Mýtě, jeho další osud je bohužel neznámý, pravděpodobně byl sešrotován.
Po velké diskusi o možnostech zvětšení kabiny a posunutí čerpadla do zadní části nástavby bylo nejprve rozhodnuto o použití prodloužené kabiny řady 100, toto řešení však s sebou neslo mnoho technických problémů a tak bylo nakonec rozhodnuto vyvinout zcela novou kabinu odvozenou z karoserie nových autobusů Karosa řady 730 s podmínkou využívat zejména komponenty vyráběné pro kompletaci těchto autobusů.
Prototyp byl dokončen v roce 1979, opticky lze velmi dobře poznat podle malého prostoru mezi předním kolem a blatníkem, osud tohoto vozu je také neznámý. Ten byl podroben velmi náročným zkouškám, které završilo uvedení cisterny do provozu u tehdejšího Požárního útvaru města Prahy. I přes dobré výsledky a kladné hodnocení vozidla ze strany hasičů se začátek sériové výroby neustále odsouval zejména kvůli nedostatečným výrobním kapacitám pro výrobu kabin, nakonec sjela první dvacetikusová série z výrobní linky v roce 1985. Většina těchto vozidel sloužila právě na pražském útvaru, dodnes některé z nich slouží dobrovolným hasičům v Praze. Výroba však nezačala ve vysokém Mýtě, ale v nové továrně postavené „na zelené louce“ v Poličce, dnes je známá jako Továrna hasící techniky – THT.
Kabina byla pro posádku devíti hasičů (řidič, velitel, spojka a šest hasičů), prostornější kabinu hasičského auta ve světě najdete jen obtížně, dodnes je proto LIAZka mezi hasiči velmi oblíbena. Nástavbu tvoří ocelový svařenec onýtovaný ocelovým plechem, ocelová nádrž na vodu o objemu 2500 litrů a polypropylenová na 400 l pěnidla. Přepážky a police tvořila levná a dostupná překližka, byla to jedna ze slabin nástaveb, stejně jako v prvních několika letech velmi nespolehlivé a často i nefunkční hliníkové roletky. Zajímavou koncepci má i dvoustupňové čerpadlo, při paralelním zapojení pracující ve standardním režimu 2500 l/min při 0,8 Mpa a při sériovém 1250 l/min při zvýšeném tlaku 2,4 MPa. Nebyl to sice regulérní vysokotlak (4 MPa), ale vzhledem k nedostupným západním čerpadlům to byla z nouze ctnost, mimochodem se jedná o velmi spolehlivá čerpadla. V šesti postranních roletách bylo umístěno nejrůznější požární příslušenství, v současné době tehdejšímu standardu už neodpovídá asi žádné z aut, požadavky na vybavení požární techniky se od té doby o mnohé rozšířily. Celková hmotnost prototypu byla 14215 kg, délka 7380 mm a výška 3100 mm. Světlá výška pak 290 mm a stoupavost 40%.
Vozidlo nebylo konstruováno do terénu, ale pro smíšený provoz, jeho vlastnosti v terénních podmínkách nejsou příliš dobré, vzhledem k uchycení dlouhé kabiny a nástavby je rám velmi náchylný k praskání při namáhání v krutu. Říká se, že kvalita toho kterého kusu CAS 25K se pozná podle rozdílu velikosti mezery mezi kabinou a nástavbou v dolní a horní části, viděl jsem i LIAZky, u které se bouda s nástavbou v horní části lehce dotýkala. V devadesátých letech se napřed začaly objevovat LIAZky s hliníkovou zástavbou namísto překližek a kvalitnějšími roletami, zástavba a rozmístění věcných prostředků byla prováděna na základě objednávky zákazníka a podobně.
Koncem osmdesátých let byl Karosou Polička v těsné spolupráci s Požárním útvarem Bratislava postaven prototyp technického automobilu TA-4 s hydraulickou rukou HR 3001 a výměnným kontejnerem ve středu nástavby, vozidlo dodnes slouží bratislavským hasičům, jenom vybavení a hydraulická ruka byly postupem času nahrazeny modernějšími. Pro hasiče v Čechách i na Slovensku bylo později postaveno několik dalších technických automobilů vybavených převážně HR HIAB nebo Ostroj. Další speciály na podvozcích L101.860 slouží v Chemopetrolu Litvínov - je to technický automobil od renomované rakouské firmy Rosenbauer - a u HZS Brno pak skříňový protiplynový automobil s nástavbou Rostroj Rousínov. CASky L101 jsou dodnes ve vybavení mnohých profesionálních i dobrovolných jednotek a pochází nejrůznějšími repasemi pro zvýšení již tak vysoké užitné hodnoty…
S příchodem řady 300 v polovině devadesátých let došlo i na modernizaci hasičského podvozku – výsledkem bylo šasí LIAZ 18.29 XA s mírně upravenou původní kabinou, na které byly nadále montovány v již zprivatizované firmě THT klasické CAS K25, jejich jízdní vlastnosti byly v porovnání s L101.860 mnohem lepší, což jistě nemusím nikomu, kdo jezdil s vozidly řady 100/110 i 300 dlouze popisovat. Na podvozku 18.29 XA vznikl v THT pokud vím jediný technický automobil na chemické havárie TA/CH, který slouží hasičům v podniku Spolchemie Ústí nad Labem.
Nehasičské aplikace na podvozcích L101.860 a 18.29XA
Speciální podvozky vyvinuté pro hasiče neunikly pozornosti dalších odvětví, známé jsou vozy s plošinami VNP (a další) pro opravy tramvajových trolejí, zajímavá přebastlená sklopka z Klatov, pražský dopravní podnik měl dvě Liazky 101 se speciálně upravenými nástavbami pro přepravu hydraulického nakolejovacího zařízení pro soupravy Metra, jedno vozidlo s valníkovou nástavbou bylo vybráno i pro expedici Lambaréné.
Pro LIAZ.cz Hynek Obroučka
Zdroje: časopis 112 ročník IV, číslo 5/2005 – článek pplk.Ing.Jaroslava Maděry „Cisternová automobilová stříkačka – Š101“ , archiv autora, web, vzpomínky pamětníků
Foto: autor a archiv autora
Původní provedení L 101.860 CAS 25K (hliníkové roletky, překližková vestavba) od firmy Karosa Polička, Odborné učiliště PO Borovany:
Repase od firmy THT Polička, HZS hl.m.Prahy:
Repase firmy SPS-THZ Slatiňany, HZS Horažďovice:
Repase firmy Sehat, prodloužená přední roleta, SDH Dolní Jirčany:
Repase pro Armádu ČR, rolety jsou nahrazeny výklopnými hliníkovými dveřmi: