Myšlenka společné kabiny pro největší výrobce nákladních automobilů Tatra, Liaz a Avia byla obnovena roce 1976 v inženýrském podniku PIKAZ, který byl součástí sdružení automobilového průmyslu ČAZ. Motivem bylo shromáždění výroby pro vyšší efektivitu (cca 40 tisíc kabin ročně).
Řízením projektu unifikované kabiny byl pověřen PIKAZ. Společně se zástupci Tatry a Liazu (Avia od projektu odstoupila) bylo v roce 1978 vypracováno zadání,které určilo počet variant ve dvou šířkách s různou délkou (+ kapotová varianta kabiny pro Tatru) s výrobní pracností 20 Nh. Pro vysokou kabinu tehdy ještě nebylo zadání.
Po schválení zadání byla vytvořena společná konstrukční skupina, která vypracovala projekt a za spoluúčasti designéra z Tatry byla zhotovena maketa v měřítku 1:1. Při zpracování detailní dokumentace pracovali současně technologové (externisté z AZNP p.Somer a ing.Kejval st.) na lisovacích nástrojích, na technologii skladby a svařování. U trambusových budek bylo unifikováno 90% dílů,vzhledem k jinému motoru byl rozdílný hlavně rošt kabiny. Byla unifikována i výbava kabiny. Práce na projektu byly několikrát přerušeny, (například Tatra zvažovala i použití kabin DAF. To bylo ale po terénních zkouškách zamítnuto pro malou tuhost kabin). Později se projektu zůčastnily BAZ Bratislava. Spolupráce pokračovala i ve výrobě prototypů, které byly podrobeny testům životnosti a pevnosti dle předpisů EHK.
Zatímco v Tatře vyrobili několik kusů těchto kabin a namontovali je na svá vozidla (jeden funkční prototyp s trambusovou a možná až tři různá vozidla s kapotovou kabinou), v Liazu dokompletovali jedinou kabinu již v době, kdy bylo jasné, že se nikdy nedostane do výroby. Kabina byla namontována na podvozek sklápěče řady 150 pro zkoušky podvozkových dílů, brzd apod. V roce 1993 pak bylo vozidlo uvedeno do řádného provozu a dodnes ho můžete potkat v Mladé Boleslavi, kde slouží jako vozidlo autoškoly.
Za spolupráci při vytváření článku velice děkuji p. Dragonovi.