Osobní automobil z Liazu ? Elektromobil Liaz 01.02 XGJ
V prvním čtvrtletí roku 1992 obdržel Liaz poptávku firmy DIOSS na vývoj elektromobilu, který by bylo možno v co nejkratší době zavést do výroby a ekonomicky vyrábět 3000 až 5000ks ročně. Nabídka Liazu, postavená na využití nekonvenční technologie výroby karoserie z vytlačovaných hliníkových profilů, zvítězila v konkurzu několika firem. Tím byl položen i základ spolupráce s dodavateli AL profilů, která byla prohloubena i při pozdějším vývoji kabiny nákladních vozů řady 400.
Dle zadání se mělo jednat o čtyřmístný automobil s celohliníkovou karoserií, podvozkovými orgány Škoda a pohonem Dioss – střídavý asynchronní elektromotor, procesorem řízený měnič, Pb alternativně Ni-Cd baterie. Cílem bylo zkonstruovat automobil, který bude velmi ekologický, vnitřně prostorný, bude základem dalších variant – užitkových verzí apod. Zvláštní důraz byl kladen na nízké zaváděcí náklady, snadnou změnu provedení (stavebnicovost), recyklovatelnost použitých materiálů a konkurensceschopné jízdní parametry. Vozidlo mělo splňovat požadavky všeobecně platných předpisů pro silniční vozidla a být obchodovatelné na světových trzích.
Tímto byly zvoleny jasné základní prvky vozidla:
-Hliník jako základní materiál umožňuje snížení hmotnosti, recyklovatelnost i snížení nákladů na technologii. Navíc vše bylo v Liazu chápáno tak, že tato zakázková práce bude tvořit zkušenost pro budoucí konstrukci hliníkové kabiny nákladního vozidla. V neposlední řadě byl tento úkol chápán jako velmi zajímavý technický problém, při kterém bylo možno získat řadu dalších zkušeností a upoutat i některé kvalifikované pracovníky, jejichž úbytek byl pro tehdejší Liaz velmi citelný.
- Promyšlená konstrukce jednoprostorové karoserie umožňuje velkou variabilitu bez zbytečných dodatečných investic.
- Střídavý pohon s mikroprocesorovou regulací měl umožňovat nejlepší využití akumulované energie.
- Použití podvozkových skupin z vozidel Škoda umožňovalo snížit vývojové náklady a ulehčit servisní zajištění vozidel v provozu. Cena na trhu v USA měla být dle kanadského partnera cca 20.000 USD, což měl být přibližně dvojnásobek nákladové ceny vozu.
Na řešení úkolu spolupracovalo několik firem. Hlavním partnerem byla již zmíněná firma Dioss, zodpovědná za řešení a později dodávky elektrického pohonu, včetně regulace, baterií a jejich příslušenství. LIAZ byl zodpovědný za řešení karoserie a podvozkových částí a předpokládalo se, že bude finalistou vozidla. Vzhledem k nedostatečné vlastní kapacitě vývojového oddělení, zadal Liaz řadu prací u dalších firem, např. Španihel Design, ÚVMV Praha, VÚKV Praha, úzce se spolupracovalo i se Škodou Mladá Boleslav, neboť projekt předpokládal využití podvozkových skupin z vozidel Forman/Favorit.
„Jakoby bokem jsme začali pracovat na tomto projektu osobního auta s hliníkovou kostrou, včetně některých povrchových dílů a vlastně i za peníze kanadského partnera jsme se s tím hliníkem učili pracovat a získávali jsme tak know-how. Bylo i pár lidí, zvláště z těch co, do toho tolik neviděli, kteří nám i vyčítali, že se věnujeme takhle malým autům, když máme dělat náklaďáky. Cílem ale bylo naučit se pracovat s hliníkovými konstrukčními díly, čehož jsme později využili u kabiny čtyřstovky.“ vysvětluje k tomuto Ing.Polívka, jeden z vedoucích pracovníků tohoto projektu.
V druhé polovině roku 1992 bylo zpracováno několik studií vozidla a předběžný projekt 1:5, vše ve spolupráci s firmou KIJA-Design. V lednu 1993 byly vyhodnoceny provedené práce a byla ukončena spolupráce s KIJA-Design a řešení projektu i designu vozidla bylo zadáno firmě Španihel-Design, skýtající větší záruky úspěšného řešení i dokončení vývoje. Pro podporu těchto prací objednal Liaz 27.1.1993 u firmy Alusuisse-Lonza ze Švýcarska know-how potřebné pro konstrukci karoserie z hliníkových profilů. Zároveň byla projednána možnost dodávek potřebných profilů z Aluminia Děčín, který byl součástí švýcarského koncernu. Možnost dodávek právě z Děčína znamenala značné cenové výhody, proto byly technologickým možnostem Aluminia Děčín podřízena celá konstrukce karoserie.
S ohledem na určitou nejistotu v prodeji elektromobilů byly zvažovány další možnosti použití. Navržený automobil bylo možno přestavět pro pohon hybridní, nebo se spalovacím motorem, přičemž lze při využití uvedené variantnosti vyrábět různá provedení ( osobní automobil, furgon, pick-up, taxi aj.).
V první polovině roku 1993 uzavřel Liaz další smlouvy o spolupráci s firmami, řešící různé prvky vozidla. Šlo například o již zmíněnou firmu Španihel-Design, která byla hlavním řešitelem tvarového pojetí i konstrukce vozidla. Pracovníků této firmy se podařilo odpoutat se od klasické karosářské školy a celé řešení nekompromisně podřídili zcela nové technologii.
Návrh a vývoj speciální dvoustupňové převodovky byl zadán specialistům z ÚVMV Praha. Tento postup byl zvolen nejen z kapacitních důvodů, ale také ze snahy dosáhnout špičkových řešení.
Na druhou stranu ale tento postup vyvolal řadu těžkostí, jejichž vinou neprobíhaly práce ani v roce 1993 zcela hladce. Důvodem častých zdržení a komplikací byly problémy s financováním celého projektu. Nezaplacené nebo pozdě proplacené faktury našich dodavatelů znamenaly zdržení nebo nedodání výsledků provedených prací.
Hlavním pramenem finančních problémů byl přístup dalšího smluvního partnera, kanadské firmy Swissmobile Inc., k plnění uzavřených smluv. Tato firma byla smluvním partnerem firmy Dioss a měla se podílet na financování projektu a po jeho realizaci se stát exklusivním prodejcem vyvinutých vozidel. Mimo jiné se tato firma zavázala k odběru 5000 elektromobilů ročně pro trhy v Americe, Kanadě a západní Evropě. Podkladem pro stanovení těchto počtů byly firmou provedené marketingové studie.
I přes uvedené těžkosti se podařilo mimo jiné zajistit v mimořádně krátkém termínu výrobu makety vozidla v měřítku 1:1 pro Mezinárodní automobilovou výstavu ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla vystavena na stánku Swissmobile společně s pohonem od firmy Dioss. Odezva odborné veřejnosti byla příznivá, dle vyprávění byla maketa tak dokonalá, že se někteří do ní snažili nastoupit.
Bohužel situace na autosalonu potvrdila nejistotu při spolupráci s kanadským partnerem. Po vzájemné dohodě tedy došlo k odstoupení firmy Swissmobile Inc. od projektu. V případě vyřešení finančního pokrytí bylo možné v roce 1994 objednat výrobu profilů a odlitků pro skelet a zajistit stavbu funkčních vzorků. Finance se na dokončení vývoje tohoto projektu však nenašly a proto byl celý projekt ukončen.
Technické parametry: Čtyřmístný elektromobil s motorem vpředu a pohonem přední nápravy s jednoprostorovou karoserií z hliníkových profilů.
Délka: 3,43m
Šířka: 1,62m
Výška: 1,50m
Pohotovostní hmotnost: 1030kg ...z toho baterie 380kg
Užitečná hmotnost: 350kg
Celková hmotnost: 1380kg
Max. rychlost: 90km/hod
Dojezd při 50km/hod: 100-120km
Motor asynchronní elektromotor ATR 25-4 z VÚES Brno jmenovitého výkonu 4kW.